BLOOT UND GUTS

Dorian Yates - Cesta na vrchol

Léto 1981. Polepšovna Whatson Detention Centre, Anglie. Dvacet chovanců pod přísným dohledem dozorců vykonává tři kola posilovací cviků. Nikdo je nezvládne až do konce. Nikdo nevydrží. Nikdo až na jednoho. 19-ti letý mladík vykoná všechny tři kola s naprostým přehledem a vstane před vedoucím posilovacího programu. "Jsi prokletý lhář, nikdo nezvládne tři kola tak rychle, nikdo!", zaječí na něho zřízenec polepšovny. Potom znovu. Před užaslým pohledem svých druhů i dozorců, udělá mladík další dvě kola. "Máš pro posilování talent, synu", připustí nakonec zdráhavě dozorce.

"Talent?", dumal mladík i později ve chvílích hlubokého přemítání. Možná si přitom vzpomněl na flirt se světem činek tři roky předtím, kdy v časopise zahlédl černobílou fotku Roby Robinsona a ta na něho udělala takový dojem, že vydržel u činek více jak půl roku. A nikdy potom nezapomněl na zvláštní oblouzení, které mu dal trénink v posilovně. Navíc, po chvále obávaného dozorce, měl čerstvý důvod k tomu, aby nad touto epizodou i okolními podmínkami svého života zauvažoval.

Rok 1978 byl pro mladého Doriana plný změn. Spolu se sestrou a matkou (otec zemřel v roce 1975) se z venkovského Hurley přestěhovali do jednoho z nejodpudivějších měst Británie té doby, do Birminghamu. Několik měsíců pobytu tam však jeho matce stačilo k tomu, aby se rozhodla co nejrychleji vrátit zpět na venkov. Yates, ovlivněný pubertálními hormony, se však rozhodl zůstat.

Konec sedmdesátých let v Británii přinesl mnoho změn. Labouristická vláda byla v koncích a na příchod se připravovala ultra-konzervativní Margaret Thatcherová. Vzniká nová, konfrontační ideologie. Vzniká hnutí punk. V atmosféře loučení s minulostí a nástupu nové doby se vesnický teenager vcítil do ideálů, nebo přesněji do nedostatku ideálů, této nové křížové výpravy a nasadil odpovídající uniformu: oholená hlava, boty "Martensky" a obligátní tetování. Každý večer trávil Yates ve svém gangu. Patnáct představitelů jeho party několikrát týdně vtrhlo do centra Birminghamu a zpilo se v hospodách někdy až do němoty. Velmi často se pak splašený prostopášník probudil z minulé noci do chladného, neradostného rána, s podvědomím ještě zatemnělým účinky alkoholu a přemítal: "Tenhle život není pro mne. Já jsem jiný!"

První rok po odchodu matky bydlel Dorian u přítele Adriana, po roce se však rozhodl přestěhovat a našel si levný pokoj ve vykřičené čtvrti Birminghamu. Odpuzující místnost ve tmavém viktoriánském domě, který pamatoval lepší časy, obsahovala postel, židli a plynový sporák. Adrian pomáhal Dorianovi se stěhováním a když viděl pochmurný pokoj s vysokým stropem, řekl novému nájemníkovi pouze: "Bože, Doriane, tohle je místo, kam se lidé přicházejí oběsit!".

Poté ale přišel mezník v Dorianově životě. Nastal v létě 1981. V období, kdy buřiči, vzešlí ze sociálních nejistot, povstali ve velkých městech Británie. V děsivých scénách bezpříkladného krveprolití policejní eskadry bojovaly v ulicích se zástupy zběsilých lidí. Byl ničen majetek a docházelo ke drancování. Tou dobrou Yates a jeho přítel o půlnoci vesele popíjeli. Při ranním návratu a ve stavu částečné opilosti prošli kolem rozbitého výkladu obchodu, z něhož napůl ven visela modelová figurína. Parťák z ní chtěl pro legraci sebrat klobouk a kravatu a vzít je s sebou na příští mejdan. Domníval se totiž, že revolučně naladění punkeři zažijí při pohledu na kamaráda, vyzdobeného typickými oděvními součástmi horní společenské vrstvy, náramnou zábavu. Když Yatesův kolega sundával z panáka kravatu, celý zbytek výlohy se zvukem tříštěného skla vypadl na chodník. Než se kdo nadál, obklopilo omráčené duo rota policistů. Nic nezmohly výmluvy ani vysvětlování, v tehdejší atmosféře vzájemného obviňování byli Yates a jeho druh odsouzeni na půl roku do nápravného ústavu, který se pyšnil svou tradicí úspěchů v posilování a powerliftingu."

Šest měsíců měl strávit Dorian v nápravném zařízení. Nakonec tam zůstal jen čtyři a byl propuštěn za příkladné chování. Mezitím si stihl vydobýt pověst nejsilnějšího z více jak tří stovek chovanců a získat respekt nejen dozorců, ale především sebe sama. Při propuštění mu dozorce, popsaný v úvodu, řekl: "Ty k většině této chásky nepatříš, synu. Ty jsi jiný.". Yates to už věděl. A věděl rovněž, že se sem už nikdy nevrátí.

10.září 1997. Atlanta. Dorian Yates svírá svojí třetí Sandowovu sošku a vystupuje na pódium s krátkým proslovem. Jeho hlava je přitom plná myšlenek. Kulturistika zcela změnila jeho život. V tu chvíli myslel na jistotu, kterou byl schopen dát své ženě a synovi. Myslel na přátele a soupeře, které mu tento výjimečný sport dal. Vzpomínal, jak mu jeho úspěch umožnil procestovat téměř celý svět a navštívit dříve pro něho tak nedostupná místa, jako Japonsko či Saudskou Arábii. Myslel na šestipokojový dům, stojící na akrovém pozemku v Birminghamu, na Mercedes 500SE a BMW 325 Sports, zaparkované na příjezdové cestě. Od budoucnosti, ženoucí se do neštěstí, mu kulturistika dala život, snad mu jej dokonce zachránila. Na tohle všechno Dorian Yates myslel, když uchopil mikrofon a řekl: "Miluji tento sport, miluji tento titul a miluji tento život!".

Komentáře

Přehled komentářů

Познакомлюсь с парнем

(JamesuGycle, 16. 1. 2020 4:57)

Всем привет! Буду рада взаимному знакомству без обязательств!Есть мои фото на loveawake.ru

Online:	19
Celkem:	109286
Měsíc:	2008
Den:	71

Menu

Dorian Yates - Cesta na vrchol

Komentáře

Přehled komentářů

Познакомлюсь с парнем

Aged Twitter 2009 to 2015 Accounts For Sale - check new thread for new prices

Women's clothing and accessories from the UK

The best site

The best site

Aged 10-account Twitter STARTER PACK

Аренда частного самолета с экипажем

The best site

Как приобрести электронный ключ

PlayAmoo

Развлечения в свободное время

привет

Все доступные займы онлайн

A Review Of Йони массаж

Ponytail Hairstyles

vvldsqio

phgnmhts

The pearly wisps curled upward toward the firmament and slowly dissipated.

pmbfspvu

договор зaймa грaждaнское прaво

Poslední fotografie

Vyhledávání

Archiv

RSS

Statistiky